2.1. 2014Ladislav Hrstka

Deník malého zabijáka

Láďa Hrstka je malý velký zabiják. Vypadá to, že když nezpychne a nepoleví, má před sebou velkou budoucnost. Už teď ve svých dvanácti letech dělá věci, které se většina nás smrtelníků nenaučí do třiceti. A protože po třicítce přichází strach nenaučí se to vlastně nikdy. I když známé přísloví říká: “Nikdy, neříkej nikdy,” tak neříkáme a přejeme vám hodně štestí, píle a trpělivosti... Dámy a pánové, teď už ale Láďa Hrstka, který den za dnem otevírá své první velké dobrodružství za oceánem:

Láďa Hrstka / foto: Přemek Vida

“V den D jsem ráno vyrazil na letiště Václava Havla do Prahy. Čekala mě velká cesta do Ameriky. Konečně! Na letišti jsme pořád jen čekali. Nejdřív na odbavení, pak na letadlo. S Přemkem Vidou jsme mezitím udělali super fotku a já už se těšil na svůj první let. Dočkal jsem se. Letěli jsme hodinu do Frankfurtu a potom asi deset hodin do Ameriky. V letadle jsem udělal pár fotek a strašně se těšil, až konečně doletíme na místo. Když jsme přistáli, čekala nás ještě tak dvouhodinová jízda autem. Konečně jsem se ubytovali. Všechno dobrý, ale největší bomba jsou tady takový velký pohodlný křesla.

Láďa Hrstka / foto: Přemek Vida

Den 1: První den v Coloradu mám za sebou a je tu libově. Akorát jsme ještě nejezdili, protože jsme byli unavený z cesty a navíc bylzrovna Black day, kdy nemůžete jezdit na permici. Vydali jsme se na nákup, ale stala se nám taková hodně blbá věc. V obchodu nešlo zaplatit přes kartu, tak jsme se nakonec složili a v pohodě odjeli zpátky.

Den 2: Konečně jezdíme. Park byl libovej, akorát skoky byly úplně jiný než v Čechách. Musel jsem si zvyknout, tak jsem zatím skákal radši jen rovně. Úplně super byly ale jiby. Na bedně jsem dal 270 do frontside boardslidu. Pak jsme šli fotit na doublekink, odkud mám fotku. Když všichni kromě mě a Martina Mikysky odjeli, tak jsem tam zkusil ještě fs noslide precl, ale bohužel jsem to neodjel.

Nejvíc mě překvapovalo, jak jsou tam lidi milí a dávají nám věci zadarmo.

Láďa Hrstka / foto: Přemek Vida

Den 3: Na skoky v parku jsem si už zvykl. Zkusil jsem fs 360. Napoprvé jsem to neodjel, ale pak jo a mám z toho video. Na bednách jsem už dal i ten fs noseslide precl.

Den 4: Měníme místo. Nejedeme do Keystonu ale do Breckenridge. Byly tam tři libový skoky v lajně. Dalo se na nich skočit dost věcí, ale nejsou nijak moc velký, což je trochu nevýhoda. Skvěle jsem si tam procvičil trojky na backside i na frontside. Backside trojka mě mile překvapila. Minulý rok to totiž rozhodně nebyl můj nejsilnější trik.

Láďa Hrstka / foto: Přemek Vida

Den 5: Pátý den byl ve znamení jibbingu. Nebylo totiž zrovna dobré počasí, ale i tak jsem odjel super sérku. Mám jí natočenou a vypadá zhruba takhle – fs 270 do streetovýho railu 50-50 na trubce, tucknee na takovým corneru, tailgrab na dvou wallridech, bonk o rouru a na posledním street railu jsem dal 50-50 frontside 1 ven. No a pak jsme šli nakupovat, ale nic jsem si nevybral.

Den 6: Počasí v Coloradu bylo ještě horší. Bylo fakt hnusně. Zůstáváme doma a koukáme na filmy. Následuje posilovna, cvičení, plavání a ze srandy volejbal a sauna. No, tak snad zejtra už bude konečně líp.

Láďa Hrstka / foto: Přemek Vida

Den 7: Konečně hezký počasí! Nejdřív jsme se rozjezdili na railech, protože na skocích byly nějaký týmy, který je měly předplacený. Byl tam s nima Shaun White. Škoda, že s ním nemám fotku, ale co není může být.

Když se skoky uvolnily, udělali jsme pár fotek. Moje nejlepší byla sekačka, kde jsem dával fs 270 transfer do lámačky. Měl jsem z toho strašně velkou radost. Den jsme zakončili v posilovně.

Den 8: Je tady další den. Jeli jsme skákat do Brecku. Dával jsem trojky na backside i frontside, ale musím říct, že trojka na bs mi moc nešla. Odrážel jsem se moc do záklonu. Na fs jsem ale na posledním skoku dával i 540. Ještě to vychytám a bude to super.

Den 9: Počasí zase nic moc, tak jsme alespoň jibovali. I tak to bylo super. Natáčeli jsme na dvou railech. Pro mě tentokrát na trubce nic moc, ale na středový bedně jsem dal 180 do 180 ven a taky můj oblíbenej trik 270 do fs boardslidu a taky do fs bluntu. Na bedně jsem se naučil fs blunt.

Láďa Hrstka / foto: Přemek Vida

Den 10: Desátý den jsme ráno pořešili nákupy. Trochu jsme odpočívali a pak jsme šli do čínské restaurace na “all you can eat.” V obchodě s čepicema jsem si koupil Los Angeles Kings. To se nedalo odolat. Vybral jsem i něco k Vánocům ségře, mamce, druhý ségře i tátovi.”

Den 11: V Brecku foukal vítr, tak se nedalo moc skákat. Naštestí se to vybralo a tak jsme začali natáčet a fotit. Mám pár dobrých fotek z frontside 540. Zkoušel jsem i frontside 720,ale neodjel jsem jí. Nevadí, příště jí určitě dám! Nevzdávám to. Fotili jsme pak ještě na bublině, dal jsem noseslide, ale taky poprvé v Americe poznal pořádnou únavu.

Den 12: Super den. Největší zážitek jednoznačně jízda na lanovce s Marcusem Klevelandem. Jestli nevíte, kdo to je, tak si ho určitě najděte. Je to fakt borec a máme navíc stejný prkno. Jinak jsem trénoval jiby, dali jsme si s Miki Pajerem trick battle. Prohrál, ale nevadí, protože jsem poprvé v životě odjel na street bedně onefoot boardslide. A protože jsem prohrál, musím sníst vajíčko i se skořápkou i když jsem štastnej za ten one foot.

Den 13: V Keystone je zavřená lajna skoků. Nevadí, v Brecku je to taky super. Navíc se tam jela i Dew tour, ale o tom až později. Teď k trikům. Dal jsem si párkrát fs 5 a pak konečně i fs 7. Mám z toho jednu super fotku. Zítra jsou na řadě bs rotace, tak jsem zvědavej, jak to půjde.

Láďa Hrstka s trenérem Přemkem Vidou / foto: Přemek Vida

Den 14: Opět v Brecku a tentokrát na nejvyšší sjezdovce na světě. Jinak to byl si dával spíš takovej pohodovej den. Dával jsem jen trojky a učil se bs 360 mute. Párkrát jsem to dal ale potom jsem to začal corkovat, šel jsem totiž moc brzo pro grab. Na závěr jsme se jeli podívat do rampy na Dew tour. Byl tam třeba Shaun White nebo Scottyho Lago. Dávali zajímavý triky, tak to byl super zážitek.

Den 15: Konečně jsme byli v Keystonu vyzkoušet novej skok. Rovinka asi 6-7 metru a do výšky tak 2,20. Skok dobrej, jen trochu blbá rychlost. Párkrát jsem dal rovně a pak fs tři a greby, abych získal jistotu. Když to přestalo jezdit, šli jsme jibovat.

Den 16: Znovu Keystone a druhý skok. Jenže začalo sněžit, tak jsme přejeli do Brecku. Tam to bylo lepší. Dával jsem pětky a cejtil jsem se fajn. Alespoň do doby, než nám na cestě domů ujel autobus a my jsme museli přes hodinu čekat na další.

Láďa Hrstka – FS5 / foto: Přemek Vida

Láďa Hrstka / foto: Přemek Vida

Den 17: I když foukal vítr, celkem to šlo. Zkoušel jsem switch bs 540 ale neodjel jsem to. Dopadal jsem moc na tail. Pak jsme se šli znova koukat na Dew tour, kde se jelo finále. Nakonec ho vyhrál Mark McMorris s celkovým hodnocením 97.40 bodů. Po závodech jsme šli ještě chvíli jezdit a já si tam vymyslel jeden grab: chytnout Tucknee, protáhnout, do toho ještě crail a vypadá to hustě.

Den 18: Konečně nefoukal vítr. Zase jsem dělal switch bs 540 a už jsem to tentokrát i odjel. Byl jsem rád, ale ještě to musím pořádně dopilovat, i když základ tam je. Pak už jsme jen blbli na jibech a užívali si to.

Den 19: Další pilování swtch bs 540, párkrát jsem to odjel a párkrát ne. Ale když se to povedlo, tak to bylo docela ve stylu. Dokonce to mám i natočený.

Láďa Hrstka / foto: Přemek Vida

Den 20: Měli jsme v Brecku naplánovanou rampu. Jel s náma i Přemek Vida. Natočil mi ten switch bs 540. Pak jsme zjistili, že rampa je zavřená, tak jsme tam zkusili vlézt na černo. Jeden šejpr nás nejdřív nechal, ale ty další už nám vyhrožovali bloklou permicí. Tak jsem toho nechali.

Den 21: Rampa už byla otevřená. Nejsem rampař, tak jsem se v ní jen učil jezdit. Párkrát jsem vyskočil nad coping a to mi stačilo. Pak jsem šli na chvíli skoky. Dával jsem trojku, ale neměl jsem rychlost, tak jsem si dal placku a rozkousnul ret. Chvíli jsem plival krev,ale naštěstí ne zuby. To by bylo horší.

Den 22: Sněžilo a bylo vůbec dost hnusně. Zkouknul jsem film a šli jsem nakupovat. Už ale nebylo moc za co. Nějak došly prachy, ale jablko v karamelu a M&Ms ještě zbylo. Škoda, že takhle nerostou rovnou na stromě. Pak už následoval jen fitko.

Den 23: V Brecku znovu hnusně, ale jezdili jsme. Nejdřív v rampě a pak jsme dávali předposlední skok na trati Dew Tour. Dával jsem frontside 360 a jinak rovně. Šli jsme se zahřát do hospody a pak jeli domů.

Den 24: V počasí žádná změna. Zase foukalo, tak jsme ani neskákali. Jezdili jsme jen v rampě a já se tam naučil alley-oop. Byl jsem rád. Ale byl to taky poslední den. Rozloučil jsem se z Béčkem a jel domů balit. Byl to zážitek, ne kterej budu vzpomínat. Teď už jen domů a pak hurá na Lipno.

Láďa Hrstka / foto: Přemek Vida

Láďa Hrstka / foto: Přemek Vida

foto: Přemek Vida

 

 

Předcházející blog Houstone, nemáme problém! Následující blog Kolaři na sněhu
Podobné články
24.8. 2017Ladislav Hrstka

Summer bucket list - Přání HF riders

Tohle léto bylo nabité splněnými sny. Zajímá tě, jaká přání měli naši riders? Tak čti dál...

Číst
8.8. 2017Ladislav Hrstka

Summer bucket list - čtvrté přání

Velké finále je tady! Podívej se, jak jsme splnili poslední letní přání.

Číst
30.6. 2017Ladislav Hrstka

Summer bucket list - třetí přání

Zajezdit si v létě na snowboardu? Nic není nemožné! Přidej svoje přání na seznam a sleduj, co se bude dít.

Číst